Historie

Historie sboru v období let 1882 – 1993

Historie organizovaných hasičů na Halenkově sahá až do roku 1882, kdy byl 30. listopadu 1882  založen první hasičský sbor – Sbor dobrovolných hasičů firmy Bratří Thonetové.

V roce 1923 došlo ke sloučení firem Thonet a Josef a Jakub Kohn v jedinou firmu pod názvem Thonet – Mundus. Tento tovární sbor měl dále za úkol zajišťovat i požární bezpečnost v obci.

Vzhledem k tomu, že výroba i počet zaměstnanců v tomto závodě neustále klesal a tovární sbor již nebyl schopen pokrýt i potřeby obce, byl založen po rozhodnutí tehdejšího obecního zastupitelstva na své schůzi 5. července 1924 Sbor dobrovolných hasičů v Halenkově.

Do přípravného výboru byli obecním zastupitelstvem navrženi občané Kořenek Martin 125, rolník, Berger František, farář, Kocurek Josef 141, rolník, Koňařík František 35, obuvník, Kopecký Jan 9, rolník, Deutelbaum Alexandr majitel pily a Příhoda Petr 39.  Ihned byl proveden nábor členů do hasičského sboru. Zpočátku  se přihlásilo 35 místních občanů, většinou místních rolníků. Po přípravných pracích byla svolána do školy U kostela první členská schůze. Na schůzi, kde se sešlo 48 občanů, byli jednomyslně zvoleni první funkcionáři:

starosta sboru Kořenek Martin 125, rolník
jednatel Berger František, farář
pokladník Kocourek Josef 141, rolník
náčelník Koňařík František 35, obuvník
místonáčelník Kopecký Jan 9, rolník
zbrojíř Řepka Jan Hovězí 402, rolník

a členové výboru:

Himmer Jan 68, obuvník; Deutelbaum Alexander majitel pily; Kocourek Josef ml. 141; Maliňák František 13, rolník; Pallas Kamil 49, krejčí a Sklář Jan 61, obuvník.

Poté byl požádán Zemský úřad v Brně a Hasičská jednota o registraci a schválení stanov, což bylo vyřízeno až 12. února 1925.

Po zakoupení základní výzbroje a výstroje se zaměřila pozornost členů na výstavbu nové hasičské zbrojnice. Umístění požární techniky bylo nevhodné až do roku 1941, kdy byla hasičská zbrojnice umístěna ve sklepě obecního domu č. 472.

Období let 1927-1934 je charakterizováno celosvětovou hospodářskou krizí, která těžce postihla i naší obec. V této době dochází velmi často k požárům, kterými si chtěli  zadlužení občané, vystavení dražbám a exekucím, pomoci přes pojištění. Díky tomu bylo v roce 1932 v naší obci 16 požárů. V zápisech z tehdejší doby čteme postesk funkcionářů, že již i lékárnička  je prázdná, není peněz na zakoupení léků, které si nakonec kupovali členové hasičského sboru sami. Mezi členy byly konány sbírky pro nezaměstnané. Nutno vyzvednout a vysoce hodnotit členskou kázeň a smysl pro plnění členských povinností.

Okupace naší vlasti, nástup německého fašismu a druhá světová válka značně ochromily činnost sboru, která se zaměřila jen na ochranu majetku občanů. I když hasičský sbor zůstal jedinou ponechanou organizací za okupace, členové se nezpronevěřili a na svých členských schůzích se posilovali v odporu proti okupantům.

Osvobozením vlasti nastává v našem hasičském sboru nový život. Iniciativy se chápou mladší členové: Koňařík Jaroslav, Koňařík František, Gřešák Antonín, Řepka Antonín, Surovec Jaroslav a bratři Alois a Antonín Handlové. Ti vedeni staršími, osvědčenými funkcionáři znovu aktivizují činnost sboru. Bylo však nutné překonat i potíže vzniklé odchodem třinácti aktivních členů do pohraničí v roce 1946.

Požár u pana Jáše roku 1950 upozornil odpovědné funkcionáře na nutnost zlepšení akceschopnosti sboru zajištěním požárního automobilu. Tato snaha byla realizována zakoupením nákladního auta Ford a přidělením speciálního požárního vozidla Praga RN.

Léta 1952 – 1960 jsou dobou velké aktivity a obětavosti všech členů. Byla radost pozorovat jak vedle starších členů cvičí mladí, jak vedle mužů cvičí i družstvo žen a žáků. Výnosem ONV Vsetín z 20. června 1951 tovární sbor UP závody, závod Halenkov, který byl pokračovatelem dřívější firmy Thonet, splynul s místní jednotou v Halenkově jako její pomocné družstvo. Nadšení se projevovalo i při organizaci kulturních podniků: dožínky, kácení máje, výlety, které se staly dostaveníčkem halenkovských občanů.

Nedostatečné a naprosto nevhodné umístění požární techniky vedlo funkcionáře k vyvinutí veškerého úsilí na zajištění výstavby nové požární budovy. Za velmi vydatné pomoci MNV, zdejších závodů UP, Portáš, OPOP a za pochopení velké části našich občanů, bylo roku 1956 přikročeno k výstavbě. Dílo bylo dokončeno a slavnostně předáno do užívání na podzim roku 1958.

Videokronika z období let 1950 – 1957:

V roce 1960 sbor dostal novou stříkačku PS 8 a požární automobil TATRA 805, které nám bylo přesunuto za odebranou Pragu RN v rámci reorganizace krajů.

Roku 1972 je instalován vodovod s chladnou a teplou vodou a vybudováno ústřední topení. Dosloužilá Tatra 805 byla vyměněna za speciální požární vozidlo AVIA 30 DA12.

V roce 1981 byl vozový park rozšířen o cisternu CAS 25 706 RTHP. V roce 1982 bylo získáno 16 nových členů, kteří se podrobili zkouškám a získali odznak Vzorný požárník III. stupně. Tito mladí požárníci, kteří se s elánem zúčastňovali požárnických soutěží, dosahovali pěkných výsledků a umístění.

V roce 1983 bylo pořízeno terénní vozidlo ARO 240. Bylo proto nutno rozšířit požární zbrojnici o dvě garážová stání a také o sociální zařízení.

Velkou iniciativu a aktivitu vyvíjel také zábavní odbor pod vedením br. Josefa Maňáka. Pořádal nejen taneční zábavy v parku MNV, ale i kulturní a vzdělávací zájezdy po památných místech naší vlasti. Velmi zdařilý byl např. zájezd do požárnického muzea v Přibyslavi, kde měli členové sboru možnost poznat lépe celou bohatou historii hasičského hnutí. Do záslužné kulturní činnosti patří i mravenčí práce br. Ladislava Příhody, jehož filmové a fotografické záběry nám přibližují důležité události a činnost našich členů od roku 1950. Jeho zásluhou mohou před námi pochodovat členové, kteří již dávno opustili naše řady a na které dnes s úctou vzpomínáme.

O úspěšné činnosti sboru v tomto období svědčí i ocenění OV ČSPO v roce 1985 titulem Vzorná základní organizace SPO okresu Vsetín” při příležitosti oslav 60. výročí trvání naší organizace.

Zvýšila se i členská základna. Proti 48 zakládajícím členům roku 1924 měl sbor v roce 1985 187 členů, z toho 23 žen a 164 mužů. Rozšířila se i oblast činnosti požárníků. Vedle provádění základního výcviku a účasti na četných soutěžích je hlavním úkolem provádění preventivních prohlídek obytných domů, provozoven menších závodů a zemědělských objektů družstva. Kromě toho členové sboru významnou měrou přispívali k výstavbě obce, věnovali se výchově a školení občanů v rámci civilní obrany, výchově mladých požárníků a nezanedbatelná je i práce na údržbě požární techniky, výzbroje a výstroje.

Rok 1989 a hlavně léta následující jsou charakterizována převratnými událostmi ve světovém měřítku, ale i v organizaci požární ochrany u nás. Od prosince 1990 je vytvořeno Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, jako nástupnická organizace za Svaz požární ochrany ČSFR na území České republiky. Ve Slovenské republice byl ustaven Zvëz požiarnej ochrany Slovenské republiky. Základní jednotkou je opět Sbor dobrovolných hasičů v čele se starostou sboru.

Komunálními volbami na podzim roku 1990 dochází ke zrušení Místních národních výborů a ke zřízení Obecních úřadů a obecních zastupitelstev. V 15-ti členném zastupitelstvu je zvoleno také 5 členů Sboru dobrovolných hasičů. Ve složení výboru SDH však nedochází k podstatným změnám. V roce 1991 byla provedena výměna členských průkazů, byly zrušeny příspěvkové známky a členství ve sboru je rozděleno na členy činné a přispívající. Po výměně legitimací čítal náš sbor 159 členů, z toho 23 žen. Činných bylo registrováno 100 mužů a 15 žen.

V tomto období dochází u nás ke změnám, které se dají charakterizovat jako návrat k předúnorovým poměrům. Dnem hasičů je opět svátek sv. Floriána (4. květen), je obnoven starý hasičský znak a tím i označení na uniformách, obnovuje se i staré hasičské heslo „Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci“. K těmto změnám patří i obnovení Hasičské vzájemné pojišťovny jako akciové společnosti. I náš sbor zakoupil 2 akcie HVP po 1 000,- Kč a stal se tak podílníkem a zároveň pojištěncem pro případ úrazu při různých akcích sboru.

K celkovému poklesu aktivity všech členů došlo v roce 1992 v nemalé míře v důsledku vlastních existenčních problémů, protože byla zrušena místní provozovna OPOP a tím ztratila zaměstnání značná část našich nejaktivnějších členů.

Od 1.1.1993 dochází k rozpadu Československa a tím i k úplnému oddělení hasičských organizací v obou republikách.

Obrat k lepšímu nastal ve sboru až v roce 1994, kdy byl velitelem bratr Jindřich Tkadlec a u VÚ Halenkov byla zřízena pětičlenná profesionální jednotka PO.

Činnost sboru v letech 1994 – 2004

V roce 1994 byla podepsána dohoda mezi místním sborem SDH, OÚ Halenkov, dřevařským závodem a VÚ Halenkov o vzájemné pomoci při požárech a jiných živelních pohromách. Hlavním iniciátorem dohody byl VÚ v čele s náčelníkem pplk. Ing. Jánošíkem Jánem a velitelem prof. jednotky VÚ Janotou Petrem. VÚ disponoval moderní hasičskou technikou, dýchacími přístroji, vysílačkou, které byly v té době pro dobrovolný sbor nedostupné. Podle této dohody měla vojenská hasičská cisterna TATRA 815 CAS 32 s vybavením garážovat v místní hasičské zbrojnici (díky rozměrům vozidla bylo nutné  provést stavební úpravy) a měla být využívána jako 1. výjezdové vozidlo SDH Halenkov.

V roce 1994 proběhly v obci nové volby do obecního zastupitelstva. Byli do nich zvoleni lidé, kteří měli k činnosti našeho sboru velmi kladný a vstřícný vztah. Také ve sboru se dne 10. prosince 1994 uskutečnily tajné volby, v nichž byl zvolen nový výbor na dalších pět let.

Čestným starostou SDH byl zvolen MVDr. František Plátek, starostou Jindřich Tkadlec, jeho zástupcem Antonín Januš, velitelem sboru Petr Janota, zástupcem velitele Antonín Kocurek, hlavním strojníkem Jaroslav Strbačka, referentem prevence Pavel Krňa, jednatelkou Jana Juřicová, hospodářem Petr Kopecký, vzdělavatelkou Marie Maňáková, kronikářem Josef Kulčák, referentem zásobování Bohumil Šipula, referentem CO Jan Stelibský a členy výboru Ladislav Příhoda, Jiří Kroupa a Josef Strbačka.

V roce 1995 oslavil Sbor dobrovolných hasičů v Halenkově 70 leté jubileum svého trvání. Pro tuto příležitost připravoval výbor vydání tištěné brožury, ale nedostatek finančních prostředků to neumožnil zrealizovat.

Po pěti letech, v prosinci 1999 doznal výbor zásadnějších změn. Z patnácti členů byl jeho počet snížen na jedenáct. Starostou se stal Emil Surovec, místostarostou Pavel Kopecký st.. Velitelem sboru zůstal Petr Janota a jeho zástupcem byl zvolen Vladimír Hořelka. Další členové výboru byli Josef Maňák, Marie Maňáková, Jan Stelibský, Luboš Janota, Josef Jindra, Ladislav Příhoda a Antonín Kocurek.

Ke dni 31.12.2002 byla na základě reorganizace armády ČR ukončena činnost vojenského útvaru Halenkov a tím i existence jeho profesionální hasičské jednotky požární ochrany.

Nezměrným úsilím vedoucích funkcionářů sboru a obce bylo dosaženo bezúplatného převodu hasičských vozidel Tatra 815 CAS 32 a Tatra 148 CAS 32 z armádního majetku na obec. Tímto byla udržena vysoká akceschopnost jednotky, na jejíž pomoc spoléhají i okolní obce regionu. Původní vozidla CAS 25 Š 706 RTHP a ARO 240 byla odprodána a výtěžek z prodeje začleněn do rozpočtu obce.

V roce 2004 se sbor dobrovolných hasičů v Halenkově přiblížil další historické hranici – 80 let svého trvání. Toto jubileum navazuje na historický rok 1924, v němž obecní zastupitelstvo na své schůzi rozhodlo o nezbytnosti založení obecního sboru dobrovolných hasičů a jmenovalo k tomu sedmičlenný přípravný výbor. Na výroční valné hromadě sboru, konané dne 13.12.2003 se členové jednoznačnou většinou usnesli, že 80 let trvání sboru oslaví už v roce 2004 a další výročí budou datována opět ve vztahu k roku 1924, kdy byla svolána první ustavující členská schůze a byl zvolen starosta s ostatními funkcionáři sboru.